Matice staroboleslavská


Přáli jsme si, všichni, kteří jsme stáli u zrodu občanského sdružení Matice staroboleslavská, aby se tak stalo ještě v roce 2009, a založení Matice aby bylo jedním z konkrétních ohlasů návštěvy Svatého otce ve Staré Boleslavi, jakkoli důvody založení jsou velmi podstatné a nejde jistě jen o akt vzpomínky na tuto významnou událost. Matice staroboleslavská na základě ustavující schůze členů přípravného výboru dne 29. listopadu 2009 vznikla de iure registrací stanov Ministerstvem vnitra, a to dne 14. prosince 2009 a bylo jí přiděleno identifikační číslo: 228 24 383. První valná hromada, která Matici staroboleslavskou ustavila de facto a provedla volbu stanovami předepsaných výkonných orgánů, se v čele s čestným předsedou a protektorem Matice , pražským arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem sešla v Penzionu Lázeňská ve Staré Boleslavi v neděli 31. ledna 2010. Matice staroboleslavská tak zahájila svou pravidelnou činnost.

Historický exkurs
Správy a konsolidace poměrů staroboleslavské kapituly, po roce 1918 ekonomicky postižené změnami v legislativě, se v roce 1922 ujal pražský vikář a smíchovský farář, kanovník a papežský prelát Jan Pauly, arcibiskupem ustanovený jako zplnomocněný arcibiskupský kapitulní komisař. S podporou arcibiskupa Kordače připravoval ve Staré Boleslavi podmínky pro návrat jesuitů, a současně s tím „k udržování a povznesení starobylého poutního místa ve Staré Boleslavi“ založil Jan Pauly Matici staroboleslavskou a stal se jejím předsedou. K návratu jesuitů v roce 1923 sice nedošlo, ale Matice staroboleslavská zahájila svou činnost. Co byla staroboleslavská Matice vysvětluje Jan Pauly ve svém průvodci po nejstarším poutním místě Staré Boleslavi z roku 1923 slovy: „Jest to spolek příznivců a poutníků, zřízený k tomu cíli, aby se staral o uchování, obnovu a ozdobu chrámů staroboleslavských, o povznesení a rozmnožení poutí, o pohodlí poutníků, o sloužení mší za živé i zemřelé poutníky, dobrodince a příznivce poutního místa.“ A dále říká: „proto obracíme se k Vám, kteří naši rodnou zemi upřímně milujete a jejích památek si vážíte, jimž drahá jest naše svatováclavská víra a svaté naše nejstarší památky křesťanské v naší vlasti, a žádáme vás, abyste se s námi spojili a členy staroboleslavské matice se stali“. Odborem Matice pak bylo Bratrstvo staroboleslavské, které se soustředilo na program modliteb a sloužení mší na úmysl svých členů. Jaký byl konec původní staroboleslavské matice se nepodařilo přesně vysledovat. Jisté je, že o její činnosti bylo intenzivně slyšet v roce 1929, kdy se podílela na přípravách poutních oslav svatováclavského milénia, a je více než pravděpodobné, že svou činnost musela ukončit nejpozději před II. světovou válkou.

Matice staroboleslavská dnes
Myšlenka založit občanské sdružení k podpoře duchovního života ve Staré Boleslavi i dnes, kdy se kapitule daří dobře, vyšla z poznání, že je zapotřebí solidní základny, o níž by se ve sféře veřejného, občanského života zdejší duchovní tradice mohla spolehlivě opřít. Naše doba je v mnohém rozdílná, ale určité historické paralely můžeme vnímat a na práci předchozích generací navázat. Jestliže si dnes opakujeme slova preláta Paulyho, můžeme se s nimi v mnohém ztotožnit: také tato nově založená Matice je spolkem k cíli obnovy, uchování, povznesení a rozmnožení svatováclavské tradice a života tohoto poutního místa. Prelát Pauly však nemohl tušit, že křesťanská víra v této zemi bude muset v průběhu 20. století snést další a ještě těžší osudové rány. A tak za slovy: obnova, povznesení a rozmnožení staroboleslavské poutní tradice se pro nás v kontextu současného světa zřejmě skrývá úkol ještě těžší a složitější. K jeho plnění je a bude ve Staré Boleslavi třeba jak mariánského modlitebního bratrstva – dnes bychom měli asi spíše říci sesterstva - tak i společenství se spoluobčany nevěřícími, kteří si upřímně váží svatováclavské tradice a národní křesťanské kultury. Ale to neznamená akceptovat současné trendy, které chtějí duchovní život redukovat na muzejní péči o památky a kulturní dědictví, trendy, které vnitřně neopustily totalitu minulého století a spolu s ní považují náboženství za anachronismus a současné společnosti nepotřebná, nebo dokonce nebezpečná rezidua. Právě naopak. Smyslem Matice je poutní tradici rozvíjet jako manifestaci živé víry, potřebné v současném světě. Poutní místo udržovat nikoli jako turistickou atrakci, ale především jako jedno z hlavních center duchovního života v zemi.

Národní svatováclavská pouť
Základním předmětem péče Matice staroboleslavské bude Národní svatováclavská pouť, která se v průběhu sedmi ročníků stala jednou z nejvýznamnějších duchovních akcí v Čechách a hlavní akcí svátku národního světce a státního svátku české státnosti, a byla požehnána i návštěvou Svatého otce. V roce 2003 vznikla, možná jako trochu pošetilá, myšlenka vyvést svatováclavskou bohoslužbu ze zátiší kostela na veřejné prostranství a otevřít ji veřejnosti jako manifestaci svatováclavské tradice, obnovit slávu staroboleslavských poutí v celonárodním měřítku. Uctivé poděkování si zaslouží řada staroboleslavských občanů – mezi nimi Jarda Chlup a Petr Baum, dej jim Pán věčnou slávu, a Petr Zemek, Markéta Bahníková, Jaroslav Bayer a další – za úsilí, které už předtím dalo ve Staré Boleslavi vzniknout místním Svatováclavským slavnostem, navazujícím na poutní tradice ve formě veřejného slavení světcova svátku kulturními pořady a lidovou zábavou, která k poutím neodmyslitelně patří. Ale duchovní, a tedy ta nejpodstatnější část tradice, stále zůstávala víceméně oddělena a skryta v kostelní intimitě. Národní svatováclavská pouť v souladu s obsahem tisícileté poutní tradice jednoznačně akcentovala duchovní rozměr pouti jako prvotní, hlavní, určující a veřejný. To nebylo a není vždy a všemi přijímáno, ale nejen jako výraz názorové rozdílnosti v pojetí forem prožívání víry. Dnes je snad možno věřit, že pouť už překonala různá existenční nebezpečí díky svému zakotvení ve společenském dění, díky pozornosti oficiálních kruhů, rozsáhlé veřejné a mediální pozornosti, z nichž nejvýznamnější je pravidelný televizní přenos české televize, který v loňském roce představil Starou Boleslav divákům 70 televizních stanic celého světa. Matice staroboleslavská nebude mít za úkol suplovat přímou odpovědnost církve za rozvoj Národní svatováclavské pouti a poutní tradice, a ani to není možné. Úkolem Matice je dávat najevo širokou občanskou podporu, projevit rozhodnou vůli rozvíjet tuto tradici jako dědičný duchovní statek, a v rámci aktuálních možností svou prací a prostředky k tomu přispívat.

Ve společenství je síla
Matice staroboleslavská zve k účasti zdejší občany, kteří chtějí podpořit oprávněný požadavek plného respektu vůči duchovním, poutním a historickým tradicím tohoto města, tradicím, které jsou jeho hlavním bohatstvím, které jej od doby jeho vzniku charakterizují, a které jej také činí v tomto ohledu jedinečným mezi ostatními historickými městy v naší zemi. Matice však nesmí skončit v rovině lokálního patriotismu. Zve k účasti též občany z blízkých i vzdálených míst Čech a Moravy, příznivce a sympatizanty, kteří svou podporou manifestují význam této tradice jako tradice celonárodní a sjednocující, z níž vychází naše státnost a příslušnost ke křesťanské Evropě. Členy Matice se stávají kněží, kteří ve svém členství akcentují především svůj občanský postoj, a zástupci nejrůznějších profesí, kteří jsou každoročně přímo účastni na realizaci Národní svatováclavské pouti, od její programové přípravy přes vlastní organizaci po mediální prezentaci. Čestným předsedou a protektorem Matice staroboleslavské se stal kardinál Miloslav Vlk. Staroboleslavská poutní tradice se vždy těšila jeho stálé přízni a Národní svatováclavská pouť se vícekrát musela utéci pod jeho přímou záštitu. Našemu městu a poutnímu místu svou podporu mnohokráte osvědčil, jako pražský arcibiskup a český primas dával do služeb svatováclavské tradice svůj veřejný vliv a nám projevoval důvěru ve chvílích podstatných rozhodnutí, která nakonec otevřela dveře i tak výjimečné historické události, jakou byla návštěva Svatého otce. Cíle, k nimž směřujeme, jsou v popředí společenského zájmu - ne-li všech občanů, tedy mnoha – a budiž mi dovoleno slovy našeho otce arcibiskupa skončit: jsme tu tisíc let a máme tu svá domovská práva. Na nejstarším poutním místě toto platí beze zbytku. Ale jeho dějiny, jak dobře víme, jsou dějinami povstávání z prachu a popela. Další osud křesťanských tradic ve městě Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi v tuto chvíli, na tomto krátkém dějinném úseku, závisí také na nás. Nechť nás provázejí slova žalmu: dej zdar práci našich rukou.

PhDr. Milan Novák CSG, mluvčí přípravného výboru Matice staroboleslavské



Rada Matice staroboleslavské:
Mgr. Nina Nováková, předsedkyně Matice staroboleslavské
Mgr. František Nejedlý, místopředseda Matice staroboleslavské
P. Mgr. Vladimír Málek, reprezentant protektora Matice staroboleslavské
Ing. Pavla Bendová
MgA. Jan Čumpelík
PhDr. Milan Novák CSG
P. Mgr. Michal Procházka
Mgr. Jaroslava Fialová
Josefa Janáková